webmaster: josef.slerka@gmail.com

Archiv roku 2005

prosinec 2005

Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,
další dopis, který Vám nabízíme k podpisování a jako námět pro přímluvné modlitby, je adresován prezidentovi africké země Burundi.

Obsah dopisu v češtině:

Prostřednictvím Mezinárodní federace ACAT (Křesťané proti mučení), která má poradní statut v OSN a v Africké komisi pro lidská práva, jsem se dozvěděl/dozvěděla, že nemocnice v Burundi zadržují jako vězně pacienty, kteří nemohou zaplatit za nemocniční péči. Vaše země se nachází v obtížné fázi rekonstrukce, není však možno trpět toto porušování lidské důstojnosti a ohrožování zdraví a života nejslabších a nejzranitelnějších. Žádám, aby byli uvěznění pacienti propuštěni a tento způsob vymáhání poplatků zakázán. Přeji Vám mnoho síly pro reformu systému zdravotní péče, kterou Vaše země naléhavě potřebuje.

Nemocnice, nebo vězení?
Po více než deseti letech občanské války se Republika Burundi potýká s velkými nedostatky ve sféře zdravotní péče. Vláda před několika lety přenechala veřejným nemocnicím "autonomii řízení". V nemocnicích se však rozmohlo vymáhání poplatků za léčbu, které představuje porušování základních lidských práv. Za jakékoli poskytnutí péče se platí určitá částka předem, a tak mnoho lidí umírá bez ošetření. Ti, kteří za přijetí do nemocnice zaplatili, vědí, že až peníze nebudou stačit, budou v nemocnici uvězněni na neomezenou dobu. Uvěznění "neplatiči" jsou většinou děti a ženy, zachází se s nimi velmi špatně a jejich vyhlídky na přežití jsou malé. Nedostávají nic k jídlu a jsou odkázáni na to, že jim něco dají ostatní pacienti. Na vykupování vězňů se soustřeďují dobročinné organizace, Burunďané žijící v zahraničí, i fondy některých státních úřadů k tomu mobilizují prostředky. To však neřeší problém, protože vykupování vězňů jen dále posiluje zavedenou praxi.

Další informace o nemocnicích v Burundi najdete v angličtině a francouzštině na www.fiacat.org. Opět upozorňujeme na to, že dopis může podepsat i více osob a je možno jej množit. Ať už jej odešlete sami do Burundi, nebo na naši adresu, srdečně Vám za český ACAT děkujeme.

S pozdravem Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

Dopis si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

Tisková verze ke stažení zde.

listopad 2005

Do Prahy přijede Jadranka Cigelj z Chorvatska

S právničkou Jadrankou Cigelj jsem se seznámila letos v létě v Německu prostřednictvím přátel z IGFM (Internationale Gesellschaft für Menschenrechte). Zaujala mě tak, že jsem se okamžitě rozhodla pozvat ji do Prahy. Nyní je už datum 10. prosince na dohled, začali jsme šířit pozvánky, rezervovali jsme sál u salesiánů v Kobylisích, a to byla volba pro Jadranku vítaná - je katolička a mezi salesiány v Chorvatsku má mnoho přátel.

Jadranka Cigelj se narodila 7. 7. 1948, vystudovala práva v Záhřebu, je vdaná, má jednoho syna. Žila s rodinou v Prijedoru, kde byla na jaře roku 1992 zatčena a poslána do srbského koncentračního tábora Omarska. V knize "Apartmá 102" popisuje své zážitky v táboře, propuštění a návrat do Záhřebu za výrazné pomoci norského velvyslance. Rozhodla se nemlčet a svědčit a je nyní dosti známou osobou v procesu odhalování zločinů proti lidskosti v bývalé Jugoslávii. Je nositelkou mezinárodních vyznamenání za zásluhy na poli lidských práv. Je předsedkyní chorvatské sekce IGFM (Mezinárodní společnosti pro lidská práva). Pracuje nyní na úřadu chorvatské vlády, kde vede oddělení pro styk s nevládními organizacemi.

Ze setkání s Jadrankou jsem si odvážela CD s její knihou přeloženou do němčiny. S Michaelou Otterovou jsme pak přeložily několik ukázek do češtiny. Najdete je doufám v Literárních novinách a uslyšíte od Hany Kofránkové na stanici Český rozhlas 6. Je to četba, od které by člověk nejraději utekl. Jak je možné, že v Evropě devadesátých let byly koncentráky? Jak unést, že byly podobně kruté jako koncentráky nacistické a komunistické? Jak se vyrovnat s tím, že evropské země reagovaly váhavě, pomalu, pro tisíce obětí už pozdě?

Jadranka píše v předmluvě: Čtyři dlouhé roky jsem se snažila na válku a na koncentrák zapomenout. Čím dál jasněji jsem však cítila, že se musím rozhodnout: mlčet, anebo promluvit, a to i jménem svých přítelkyň a přátel, kteří leží někde v neznámých masových hrobech a nemohou už světu o nelidském utrpení, kterým prošli, dosvědčit nic. Rozhodla jsem se, že o svém životě v koncentračním táboře Omarska napíšu. Trvalo mi to tři roky a bylo nekonečně těžké vracet se ke vší té bolesti, ke všemu tomu ponižování. Přistihla jsem se občas, že závidím mrtvým přátelům a známým, že je už žádné vzpomínky netrýzní.

Jadranku do Prahy zvu jménem organizace ACAT (Action des chrétiens pour l´abolition de la torture, zkráceně Křesťané proti mučení). Pokud 10. prosince přijdete k salesiánům do Kobylis, budou vás čekat brožury a letáky, většinou ve francouzštině, protože česká sekce Acatu je zatím malá a její činnost skromná. (Dává o sobě v českých církvích vědět, ale ne moc nahlas.) Všimněte si tam zejména dopisů, které se někoho zastávají a čekají na podpisy. Je to metoda převzatá od Amnesty international. Je někdy pohrdaná, ale působí. Věříme, že působí hlavně ve spojení s metodou, které jsme se naučili v církvích: s modlitbou.

Monika Žárská 9. 11. 2005, psáno pro časopis Český bratr

říjen 2005

Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,

na tento měsíc jsme nepřipravili dopis k podpisování. V zemích, kde je ACAT aktivnější, proběhla 10. října, který je světovým dnem připomínky obětí trestu smrti, ekumenická shromáždění.

Na 10. prosinec, Den lidských práv, však připravujeme seminář, který zaujme. Bude se konat od 13 hodin v Salesiánském domě v Praze-Kobylisích. Pozvání přijala paní Jadranka Cigelj ze Záhřebu, která napsala knihu o svém věznění v srbském koncentračním táboře Omarska v roce 1992, která se jmenuje Apartmá 102.

"Proč jsem knihu takto pojmenovala? Pokoj, v němž jsem byla vězněna spolu se sedmnácti dalšími ženami, měl číslo 102. Byla to místnost, v níž žili lidé se svou láskou, úzkostí, nenávistí, nadějí a vším, co člověka dělá lidským. Hodiny plynuly pomalu, a každou minutu mohla přijít smrt. Ale bylo mezi námi tak silné přátelství, že jsme si všechny přály, aby aspoň jedna z nás přežila a dosvědčila pravdu." To píše Jadranka Cigelj v předmluvě.

S pozdravem Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

říjen 2005

V sekci Překlady naleznete nyní text z červnového čísla courrier ACAT. Text je věnován rozsudku Evropského soudního dvoru ve věci porušování lidských práv v Čečensku. Poprvé tu byl za viníka označen stát, nikoli pouze jednotlivci. Celý text naleznete zde.

září 2005

Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,

další dopis, který Vám nabízíme k podpisování a jako námět pro přímluvné modlitby, je adresován panu Ravalomananovi, Prezidentu Madagaskarské republiky, aby ratifikoval statut Mezinárodního trestního soudního dvora...

Obsah dopisu v češtině:

Mezinárodní federace ACATu, jež má poradní statut v OSN i v Africké komisi pro lidská práva a práva národů, nás informovala o tom, že Madagaskar v červenci 2005 ratifikoval Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 2004. Chtěli bychom Vám za to poděkovat a vyjádřit naději, že zmíněná Konvence proti mučení bude v krátké době transponována do mezinárodního práva, tak aby ji bylo možno účinně aplikovat. Víra, na níž se zakládá Váš zájem, je pro nás stálým zdrojem povzbuzení k dalšímu boji za svět bez mučení.

Pane prezidente, minulé století bylo poznamenáno nejtěžšími zločiny, jaké lidstvo poznalo. Za oběť jim padly milióny lidí, zejména žen a dětí. 17. července 1998 odhlasovalo 120 zemí včetně Madagaskaru Římský statut, zřizující Mezinárodní trestní soudní dvůr. Tato smlouva vytváří trvalý soudní dvůr, mající za úkol soudit osoby obviněné z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, což jsou nejtěžší případy porušení lidských práv. Jak víte, budou kauzy předány Dvoru pouze v případě, že se jimi národní justice nebudou moci nebo chtít zabývat.

K 31. srpnu 2005 ratifikovalo Římský statut 99 států. Tato smlouva vstoupila v platnost 1. července 2002. Svých funkcí se již ujalo 18 soudců, prokurátor a zapisovatel, což v této chvíli instituci umožňuje fungovat. Vaše země v roce 2002 podepsala rovněž Dohodu o privilegiích a imunitách (APIC) Mezinárodního trestního soudního dvora, a tím dala jasně najevo svůj záměr ratifikovat Římský statut, jakož i APIC. Tento proces klademe do souvislosti s Rezolucí nedávného summitu Komise pro Indický oceán (COI) - jemuž předsedala Vaše Excelence - v níž je obsažen závazek členských zemí získat 100. ratifikaci Římského statutu. Věříme, že touto 100. zemí, která ratifikuje Římský statut, bude právě Madagaskar. Spoléháme na Vaši pomoc při urychlování procesu, jenž umožní ratifikaci a jímž se Madagaskar zařadí do společenství států, které přispívají k budování mezinárodní justice.

Dopis je velmi zdvořilý. Opět upozorňujeme na to, že dopis může podepsat i více osob a je možno jej množit. Ať už jej odešlete sami do Madagaskaru, nebo na naši adresu, srdečně Vám za český ACAT děkujeme.

S pozdravem Marie Kaplanová, Michaela Otterová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

Dopis si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

srpen 2005

Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,

další dopis, který Vám nabízíme k podpisování a jako námět pro přímluvné modlitby, je adresován panu Mendiguchíovi, představiteli kraje Chiapas v Mexiku.

Obsah dopisu v češtině:

Prostřednictvím Mezinárodní federace ACAT (Křesťané proti mučení), která má poradní statut v OSN a v Africké komisi pro lidská práva, jsem se dozvěděl/dozvěděla, že pan Luis Rey Garcia Villagran byl převezen do věznice se zvlášť přísným režimem. Rozhodnutí o jeho přemístění se opírá o zmanipulované výsledky vyšetřování v trestním řízení, které je odvetou za to, že pan Villagran upozorňoval na problémy mučení a korupce ve věznicích v Chiapasu. Pan Villagran byl už dříve mučen. Jeho rodina nemá zpráv o jeho současném zdravotním stavu. Žádám Vás, aby

- ve věznici se zvlášť přísným režimem Cefereso bylo panu Villagranovi umožněno komunikovat s rodinou, právními zástupci a návštěvníky,

- bylo vyšetřeno, jak došlo k rozhodnutí o převozu,

- byl panu Villagranovi povolen návrat do věznice Cereso č. 3 v Tachapule, kde se nachází jeho rodina a právní zástupci.

Dopis je velmi zdvořilý. Další informace o případu pana Villagrana najdete v angličtině a francouzštině na www.fiacat.org. Opět upozorňujeme na to, že dopis může podepsat i více osob a je možno jej množit. Ať už jej odešlete sami do Mexika, nebo na naši adresu, srdečně Vám za český ACAT děkujeme.

S letním pozdravem Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

Dopis si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

červenec 2005

Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,

další dopis, který Vám nabízíme k podpisování a jako námět pro přímluvné modlitby, je adresován J. Asselbornovi, lucemburskému ministru zahraničí a imigrace.


Obsah dopisu v češtině:

Vážený pane ministře, obracíme se na Vás, protože se blíží 10. výročí masakru v Srebrenici. Mezi 13. a 16. červencem 1995 tu bylo zabito přibližně osm tisíc mužů ve věku 16 až 60 let pouze pro svou etnickou příslušnost, a holandské Modré přilby nepodnikly nic pro jejich záchranu.

Radovan Karadžič a Ratko Mladič, tehdejší bosensko-srbští vedoucí představitelé, byli v této věci obžalováni mezinárodním trestním tribunálem již v roce 1996. Dosud se však nepodařilo postavit je před soud.

Záleží mi na spravedlnosti a lidskosti a přeji si, abyste věděl, že mi tato situace beztrestnosti není lhostejná. Žádám Vás, abyste se zasadil o to, aby Radovan Karadžič a Ratko Mladič byli zatčeni a postaveni před mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. Považuji to za nezbytné pro proces usmiřování v bývalé Jugoslávii a pro dobrou pověst Evropské unie.


Opět upozorňujeme na to, že dopis může podepsat i více osob a je možno jej množit. Ať už jej odešlete sami do Lucemburska, nebo na naši adresu, srdečně Vám za český ACAT děkujeme.

S pozdravem Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

Dopis si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

červen 2005

Mezinárodní den připomínky obětí mučení

26. červen je Mezinárodním dnem připomínky obětí mučení. Letos připadá na neděli. Byli bychom rádi, kdybyste na to pamatovali ve svých farnostech a sborech. V Praze budeme v ten den od 9,30 hosty evangelického sboru u Salvátora. Pozvánku najdete v našich červnových informacích. Pozvali jsme i představitelku Amnesty international a doufáme, že to bude shromáždění hojně navštívené, ekumenické, nesené upřímnými modlitbami za ty, kdo jsou týráni, i za ty, kdo týrají.

Valná hromada českého Acatu se bude konat v pátek 24. června v 18 hodin rovněž v evangelickém sboru u Salvátora. Budete ještě informováni.

S pozdravem Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

květen 2005

Lidská práva v Turecku

Vážení členové a příznivci hnutí ACAT, další dopis, který Vám nabízíme k podpisování a jako námět pro přímluvné modlitby, se obrací na tureckého ministra vnitra.

Obsah dopisu v češtině:

Prostřednictvím Mezinárodní federace ACAT (Křesťané proti mučení) jsme se dozvěděli o tom, že paní Eren Keskin, pan Saban Dayanan a pan Dogan Genc obdrželi v loňském roce dopisy, v nichž se jim vyhrožuje smrtí. Všichni jsou členy Insa Haklari Dernegi (IHD, Asociace pro lidská práva). Výhružné dopisy jim do místa bydliště i do kanceláře zaslala ultranacionalistická skupina Türkcu Intikam Tugayi (Turecká brigáda odvety). Tato skupina je spojena s ozbrojeným útokem na kancelář IHD v Istanbulu v květnu 1998, při němž byl těžce zraněn pan Akin Birdal, předseda IHD. Podle našich informací dopisy zaslané paní Eren Keskin, panu Sabanovi Dayananovi a panu Doganu Gencovi se zmiňují o atentátu na pana Birdala a varují, že příští atentát nemusí dopadnout tak šťastně. Obáváme se o bezpečnost těchto tří osob. Žádáme, aby turecké úřady okamžitě zajistily jejich bezpečnost a zahájily vyšetřování výhrůžek. Rovněž žádáme, aby zastáncům lidských práv bylo umožněno sledovat případ, tak jak to zaručuje Deklarace OSN o lidských právech. Je rovněž nutno, aby bezpečnostní složky začaly uznávat legitimitu práce zastánců lidských práv.

Závěr dopisu velmi zdvořile vyjadřuje naději, že ministr vnitra bude na tuto žádost reagovat vstřícně.

Opět upozorňujeme na to, že dopis může podepsat i více osob a je možno jej množit. Ať už jej odešlete sami do Turecka, nebo na naši adresu, srdečně Vám za český ACAT děkujeme.

S pozdravem Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

Dopis si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

duben 2005

Český ACAT informuje

Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,
další dopis, který jsme dostali prostřednictvím Mezinárodní federace ACAT, se obrací na ministra spravedlnosti Čínské lidové republiky ve věci vězněného tibetského lámy Rinpoché.

Tenzin Delek Rinpoché byl 2. prosince 2002 odsouzen k smrti a díky mezinárodním protestům byl trest změněn na doživotní vězení. Prohlášení pana Rinpoché o tom, že se cítí nevinen, vysílala stanice "Radio Free Asia". Pozastavujeme se nad tím, že dva jeho čínští advokáti neměli přístup k spisu. Jsme znepokojeni jeho zdravotním stavem (je kardiak) a zákazem návštěv. Žádáme, aby byl propuštěn na svobodu.

Dopis je velmi zdvořilý. Opět upozorňujeme na to, že jej může podepsat více osob a je možno jej množit. Ať už jej odešlete sami do Číny, nebo na naši adresu, srdečně Vám za český ACAT děkujeme.

14. dubna se Monika Žárská za ACAT zúčastnila setkání pracovníků ministerstva vnitra a nevládních organizací pomáhajících uprchlíkům, které vedl vládní pověřenec pro lidská práva Svatopluk Karásek. Hovořilo se o azylovém řízení, problematika Správy uprchlických zařízení, která v poslední době ACAT zejména zajímá, by měla přijít na řadu při příštím setkání.

S pozdravem Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

Dopis si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

Březen 2005

Dopis ministru vnitra

Vážený pane ministře,
posílám Vám patrně už poslední podpisy lidí protestujících proti odstraňování elektrických zásuvek v pokojích žadatelů o azyl.

Na pozvání Správy uprchlických zařízení jsem spolu s Marií Kaplanovou navštívila minulý týden pobytové středisko v Červeném Újezdě. Byly jsme přívětivě přijaty a dozvěděly jsme se více o pohnutkách, které vedly odpovědné osoby k odstraňování zásuvek.

Nadále však zastáváme názor, že starost o bezpečnost elektrických instalací neopravňuje k tomu, aby lidem k nim byl v obytných místnostech odepřen přístup. Občasná kontrola, zda nedochází k nebezpečným manipulacím se zásuvkami, se nám jeví jako menší narušení soukromí nežli jejich odstranění.

Obšírnější text o naší návštěvě, který zřejmě nabídnu týdeníku Respekt, přikládám.

S pozdravem
Monika Žárská

Text pro Respekt si můžete stáhnout zde ve formátu PDF.

Lampičky fotograficky

Přinášíme vám několik fotografií z lednové demonstrace za návrat elektrických zásuvek na pokoje žadatelů o azyl v azylových zařízeních.

Další informace o této akci a celé kampani přinesl časopis Protestant 2/2005, respektive jeho příloha Protestor.

Přílohu Protestor si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word).

Posíláme dopisy

Únor 2005

Posíláme dopisy

Rozhovor s Monikou Žárskou o české sekci organizace ACAT vyšel v časopise Bratrstvo. My přinášíme jeho elektronickou podobu v formátu PDF.

Rozhovor si můžete přečíst celý zde.

Text o tom, zda patří zprávy hnutí ACAT do časopisu Český bratr, si můžete přečíst v Českém bratru. Elektronická podoba je dostupná na našich stránkách.

Text si můžete přečíst celý zde.

Leden 2005

Protest proti mimosoudním popravám v Kolumbii

První dopis, který jsme letos dostali prostřednictvím Mezinárodní federace ACAT, je adresován kolumbijskému prezidentovi a protestuje proti mimosoudní popravě pěti mužů, kterou provedli členové polovojenských skupin organizace Autodefensas unidas de Colombia. Toto ilegální uskupení od prosince 2002 jedná s kolumbijskou vládou o mírovém řešení problémů a několik tisíc jeho bojovníků již bylo demobilizováno. Mnozí se však nadále dopouštějí vážného porušování lidských práv. Jde o zločiny, jež nesmějí zůstat nepotrestány. Dopis žádá kolumbijského prezidenta, aby zahájil vyšetřování mimosoudních poprav.

Upozorňujeme na to, že dopis může podepsat více osob a je možno jej množit. Ať už jej odešlete sami do Kolumbie, nebo na naši adresu, srdečně Vám za český ACAT děkujeme.

Marie Kaplanová, Alain Cleyssac a Monika Žárská

Dopis si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

Prohlášení pro tisk dne 26. ledna 2005

Český ACAT (Křesťané proti mučení) a o. s. Tolerance a občanská společnost trvají na svém protestu proti odstraňování elektrických zásuvek v pokojích žadatelů o azyl. Je to ponižování lidí v nouzi.

ACAT má ve svém názvu slovo torture, mučení. Je to mezinárodní organizace, která se podílela na formulování Úmluvy Spojených národů proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Je nepochybné, že k systémovému mučení v žádných detenčních zařízeních v České republice nedochází. Veřejnost však sleduje i projevy ponižujícího zacházení a může rozhořčeně reagovat, je-li takové zacházení institucemi státní správy dokonce obhajováno.

Nechápeme, jak je možné, že představitelé společnosti, kde má přístup k elektrickým zásuvkám každý svéprávný člověk, rozhodnou o tom, že mají být znepřístupněny příchozím, kteří žádají o pomoc. Obáváme se, že taková státní správa má sklon k arogantnímu chování i vůči občanům České republiky, nejen vůči žadatelům o azyl.

Marie Kaplanová, Věra Roubalová, Monika Žárská

Tiskové prohlášení si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word) nebo zde formátu PDF.

Text projevu Moniky Žárské si můžete přečíst celý zde.

DEMONSTRACE

26. ledna v 16,30 před budovou Ministerstva vnitra ČR Nad Štolou 3, Praha 7

Mnozí z Vás podepsali petici za návrat elektrických zásuvek na pokoje žadatelů o azyl v azylových zařízeních "Chtěli byste žít bez rádia a noční lampičky?" adresovanou ministru vnitra a za Vaši podporu Vám děkujeme. K protestu se připojili poslanci Petr Bratský, Táňa Fischerová, Svatopluk Karásek, Zdeněk Kořistka, Petr Kott, Eva Nováková, František Pelc a Robert Vokáč. Úředník ministerstva v prosinci zamítl naši žádost o rozhovor s panem ministrem a sdělil nám, že záležitost byla předána k vyřízení právě Správě uprchlických zařízení, proti jejímuž počínání protestujeme. Od ní nedošla odpověď žádná. Prosíme Vás tedy o podporu ještě jednou: Přijďte předat panu ministrovi nashromážděné podpisy s námi!

Marie Kaplanová a Monika Žárská za český ACAT
Věra Roubalová za o.s. Tolerance a občanská společnost

Lednové modlitební shromáždění

21. ledna proběhlo pravidelné modlitební shromáždění české sekce organizace ACAT. Shromáždění se konalo v kostele u Apolináře. Přinášíme vám z něj několik fotografii.

  

NAVRCHOLU.cz