Návštěva Jadranky Cigelj
Jadranka Cigelj v Praze aneb Lekce z nezapomínání
Koncem loňského roku, přesněji řečeno na Den lidských práv, uspořádala česká sekce ACATu besedu s paní Jadrankou Cigelj, která je právnička a v současné době pracuje jako vedoucí úřadu chorvatské vlády pro styk s nevládními organizacemi. I její nynější aktivity by tedy vydaly na samostatný program.
Paní Cigelj ovšem přijela promluvit o minulosti. Před vypuknutím balkánského konfliktu žila v klidu a míru se svými srbskými a muslimskými spoluobčany v bosenském Prijedoru. V červenci 1993 byla zatčena a převezena do tábora v Omarsce. V tomto bývalém těžebním závodě byly systematicky mučeny tisíce mužů – a také několik žen. Odhaduje se, že čtyři tisíce vězňů tento svůj „pobyt“ nepřežily.
Jadranka Cigelj jezdí sdělovat své smutné zážitky již přes 10 let. Zdůrazňuje, že nejtěžší pro ní byl první krok. Vyvolat zpět vzpomínky, které by ze svého života nejraději vytěsnila. Po poradě s přáteli a synem se rozhodla nejen svědčit u mezinárodního tribunálu v Haagu, ale postavila se i před kameru dokumentaristů a dokonce vydala obsáhlou knihu s názvem Apartmá 102 (v současné době se připravuje vydání v Německu). Účastníci našeho prosincového setkání si jednak vyposlechli několik ukázek ze zmíněné knihy, jednak měli možnost shlédnout dokumentární film Volání duchů, který nám laskavě zapůjčil festival Jeden svět.
Hlavní částí programu byla diskuse, k níž byli přizváni ještě dokumentarista T. Škrdlant a právník M. Hulík. Po prvních reakcích na snímek typu „Jak to, že jsme o tom nevěděli?“ se publikum zaměřilo převážně na otázku viny a trestu. „Je možné odpustit?“, „Jste pro trest smrti?“, „Co se stalo s veliteli tábora?“, „Jak vypadá Omarska dnes?“
Bohužel je osud bývalého těžebního střediska a nedávného koncentračního tábora příznačný pro celou situaci. Tábor se nachází na území dnešní (byť mezinárodně neuznané) Republiky srbské v Bosně, a tak se stěží najde někdo, kdo by tu stavěl památníky obětem mučení. Kdo trochu sleduje procesy v Haagu, ví, že s válečnými zločinci se to má podobně: Málo jich je předvedeno, ještě méně odsouzeno. Paní Cigelj se domnívá, že k tomu chybí politická vůle.
V jejím snažení je patrný jistý vývoj – prvotní touha po odplatě se časem změnila v rezignované, avšak neutuchající volání po spravedlnosti. Tato žena nicméně žije přítomností – chystá pokračování své knihy, které by mělo zachytit poválečnou současnost. S úsměvem říká, že bude právě tak rozsáhlá jako ta předešlá.
A jak bude ve své činnosti pokračovat český ACAT? Další větší akci plánujeme na Den obětí mučení, který se koná každoročně v červnu. Sledujte naše webové stránky, kde ostatně naleznete také záznam prosincové besedy včetně přeložených ukázek. A zachovejte nám přízeň, protože ji moc potřebujeme.
Michaela Otterová
Fotogalerie setkání
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Ukázky z románu Apartmá 102
Ukázky z románu přeložily Michaela Otterová a Monika Žárská.
Všechny tři ukázky jsou ve formátu .RTF
Rozsáhlou ukázku z románu, v překladu Moniky Žárské, přinesly i Literární noviny. Celý text si můžete přečíst zde.