lisopad 2011
Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,
další dopis, který Vám nabízíme k podpisování a jako námět pro přímluvné modlitby, připravila skupina Amnesty International v Brně. Je adresován úřadům v Bangladéši. KM Shamim Akhter, bývalý místopředseda studentské organizace, bangladéšského svazu Chhatra, byl ve čtvrtek 29. září nedaleko svého bytu v hlavním městě Dháce unesen muži v civilu. Místo, kde se unesený muž nyní nachází, není známo a od chvíle únosu o něm nejsou žádné zprávy. Místní svědci uvedli, že únosci jednali způsobem obvyklým u Praporu rychlého nasazení (Rapid Action Battalion – RAB), který je speciální policejní složkou. V Bangladéši jen zřídka uplyne týden bez toho, že by někdo byl zastřelen při operacích Praporu rychlého nasazení (RAB). Jde o zvláštní policejní složku vytvořenou za potlesku veřejnosti k potlačování činnosti kriminálních gangů po celé zemi. Od svého vzniku v roce 2004 však byl prapor RAB zapleten do nezákonného zabití nejméně 700 lidí. Přinejmenším 200 takových zabití se událo za současné vlády Lidové ligy Awami, a to i přes premiérovo ujišťování, že s mimosoudními popravami bude skoncováno. V některých případech nedokázal prapor RAB ani vysvětlit, jak je možné, že lidé, které dle svědků zadržel, byli později nalezeni mrtví.Více informací je možné získat v dokumentu https://www.amnesty.org/en/library/asset/ASA13/005/2011/en/c18ad74b-75fe-4b15-b043-5982eebdb27d/asa130052011en.pdf
Obsah dopisu v češtině: Vážený pane ministře vnitra, Vážený pane hlavní inspektore,
KM Shamim Akhter, bývalý místopředseda levicové studentské organizace, Bangladéšského svazu Chhatra, byl 29. září nedaleko svého bytu v Dháce unesen muži v civilu. Vyzývám příslušné úřady, aby neprodleně začaly jeho únos vyšetřovat. Chci být ujištěn, že v případě jeho nalezení v rukou úřadů bude zajištěno jeho fyzické bezpečí a že nebude podroben mučení ani jinému nelidskému zacházení.
Dopis je velmi zdvořilý. Ať už jej podepsaný odešlete na naši adresu, nebo přímo do Dháky, za český ACAT Vám děkuji.
Na Den lidských práv 10. prosince v 19:00 zvu na valnou hromadu naší asociace a besedu s ředitelem školy pro zrakově postižené Janem Hájkem na adrese Loretánská 19, Praha 1.
S pozdravem Monika Žárská
Dopis do Bangladéše si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word aj.)
říjen 2011
Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,
předkládáme k podpisování a jako podnět k přímluvným modlitbám dopis, který připravila brněnská skupina Amnesty International a který reaguje na ohrožení vězňů svědomí v Bělorusku Andreje Sannikava (Andrei Sannikau) a Zmicera Daškeviče (Zmitser Dashkevich.
Opoziční prezidentský kandidát Andrej Sannikav byl za účast na povolebních demonstracích, které se odehrávaly 19. prosince 2010 v Minsku, odsouzen 14. května 2011 k pěti letům vězení. Zmicer Daškevič, vůdce mládežnického opozičního hnutí Malady front, odešel 25. března od soudu s trestem dvou let v pracovním táboře, a to za údajné napadení, kterého se měl dopustit den před volbami. Amnesty International zastává názor, že obvinění obou mužů jsou nepodložená a že oba čelí pronásledování za uplatňování svých práv na svobodu shromažďování a projevu.
Manželka Andreje Sannikava Iryna Chalipová (Iryna Khalip) a jeho obhájce uvádějí, že je ustavičně převážen z jedné věznice do druhé. Dne 20. září jí bylo sděleno Andrej Sannikav byl převezen z vězeňské kolonie v Novopolocku na severu země, kde si odpykával svůj trest, do věznice v Bobrujsku vzdálené asi 250 km jižně. Když se obhájce pokoušel 23. září kontaktovat Andreje Sannikava v Bobrujsku, dozvěděl se, že tam dosud nedorazil. 26. září pak byla Iryna Chalipová zpravena o tom, že její manžel byl ve vazební věznici v Mohylevu, a později se dověděla, že byl před svým převozem, ke kterému došlo 24. září, na nějaký čas poslán i do vazební věznice ve Vitebsku, kde byl umístěn na cele společně se Zmicerem Daškevičem. Iryna Chalipová uvedla, že Andrej Sannikav byl ve Vitebsku zastrašován ze strany spoluvězňů, kteří říkali: „My tě zabít nechceme, ale... můžou tě dát na jinou celu, kde tě můžou zmlátit nebo klidně i zabít. Vězni se mezi sebou zabíjejí. To se stává.“
Výrazně se zhoršil zdravotní stav Zmicera Daškeviče. Zahájil 12. září hladovku na protest proti tomu, jak se s ním ve vězení zachází. Od chvíle, kdy byl uvězněn, byl již osmkrát umístěn do korekce a má být souzen za porušení vězeňských předpisů. Hladovku již nyní nedrží. Další vězňové rovněž řekli, že Zmicer Daškevič by mohl mít ve vězeňské kolonii ve městě Glubokoje, kam byl převezen, vážné problémy.
Obsah dopisu v češtině: Vážený pane generální prokurátore / Vážený pane ministře,
Běloruští vězňové svědomí, Andrej Sannikav a Zmicer Daškevič, jsou vystavováni psychologickému nátlaku tím, že jsou ustavičně převáženi z jedné věznice do druhé. Oba muži mohou být ohroženi fyzickými útoky.
Připomínáme běloruským úřadům, že mají povinnost chránit fyzický i psychický stav zadržovaných lidí, což zahrnuje i povinnost chránit vězně před útoky třetích osob i státních činitelů.
Oba muži by měli být neprodleně a bezpodmínečně propuštěni.
S úctou
Další vězňové svědomí, odsouzení v souvislosti s demonstrací z prosince 2010, jejichž propuštění Amnesty International požaduje: Zmicer Bandarenka (Zmitser Bandarenka), odsouzený 26. března ke dvěma rokům vězení Eduard Lobav (Eduard Lobau), odsouzený 24. března ke čtyřem rokům vězení Paval Sevjaryněc (Pavel Sevyarynets), odsouzený 16. května ke třem rokům vězení Mikalaj Statkevič (Mykalau Statkevich), odsouzený 26. května k šesti rokům vězení Dmitrij Uss (Dzmitry Uss), odsouzený 26. května k pěti a půl roku vězení
Ať už podepsané dopisy odešlete na naši adresu, nebo přímo do Běloruska, za český ACAT Vám děkuji. Více informací najdete na www.amnesty.cz. S lítostí oznamuji, že jsme se 22. 10. rozloučili s bratrem Jiřím Kaplanem, který zemřel 17. října ve věku 86 let. Byl pro ACAT velkou oporou.
Monika Žárská
Dopis do Běloruska si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word aj.)
červen 2011
Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,
předkládáme k podpisování a jako podnět k přímluvným modlitbám dopis, který se připojuje k akci mezinárodní federace ACAT a reaguje na utrpení rodin v Libanonu, které nemohly pohřbít své blízké. V letech 1975 až 1990 se v Libanonu odehrála řada konfliktů a bojů. Tisíce lidí zmizely a nikdy se nevrátily. V zemi, kde ženy nemají rovnoprávné postavení, mimořádně trpí vdovy, zejména pokud ani nevědí, kde se nacházejí těla zavražděných. Text dopisu představuje velmi zdvořilý nátlak na libanonské úřady, aby vytvořily nezávislou komisi pro prošetření osudu zmizelých, prozkoumaly masové hroby, zajistily odbornou identifikaci těl a založily databázi vzorků DNA, kterou by financoval stát.
Přikládáme dále pozvánku na představení knihy čínského právníka, která vyšla v češtině a poskytuje mimořádné informace o stavu čínské společnosti. Koná se 27. 6. v 11 hodin, v den výročí justiční vraždy spáchané na Miladě Horákové. Nezalekněte se toho, že je to pozvánka do Senátu ČR, akce je veřejně přístupná.
Monika Žárská a Anne-Laure Fantová
Dopis do Libanonu si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word aj.)
leden 2011
Vážení členové a příznivci hnutí ACAT,
další dopis, který Vám nabízíme k podpisování a jako námět pro přímluvné modlitby, je adresován prezidentu Pákistánu. Byl převzat ze zpráv Amnesty international (www.amnesty.cz). 45letá matka pěti dětí Aasia Bibi byla 8. listopadu na základě paragrafů 295B a 295C pákistánského trestního zákona odsouzena k trestu smrti za urážku proroka Mohameda. Soud se konal ve městě Nankana, přibližně 75 km západně od města Lahore v provincii Paňdžáb. Aasia Bibi, obyvatelka obce Ittanwali, byla zatčena v červnu roku 2009. Pracovala jako zemědělská dělnice a jedna starší žena ji požádala, aby došla pro pitnou vodu. Několik dalších zemědělských pracovnic prý odmítlo tuto vodu pít, protože podle nich by bylo svatokrádežné a „nečisté“ přijmout vodu od Aasie Bibi, jelikož není muslimka. Aasii Bibi to urazilo a údajně řekla: „Copak nejsme lidé?“, což mezi nimi vyvolalo hádku. Muslimské ženy si pak zřejmě postěžovaly místnímu duchovnímu Qarimu Salimovi, že Aasia Bibi činila opovržlivé poznámky o proroku Mohamedovi. Klerik pak informoval místní policii, která ji zatkla a obvinila z urážky proroka Mohameda. Aasia Bibi toto obvinění popírá a její manžel, Ashiq Masih, tvrdí, že rozsudek se opírá o „křivé obvinění“. Soudce Naveed Iqbal však „naprosto vyloučil“ možnost, že by mohlo jít o falešné obvinění, a řekl, že v případě nebyly „žádné polehčující okolnosti“. Aasia Bibi se nyní proti rozsudku odvolala k Nejvyššímu soudu v Lahore. Vězněna v izolaci je již od června 2009 a tvrdí, že se v průběhu vazby ani v poslední den soudního procesu nemohla setkávat s obhájcem.
Obsah dopisu v češtině: Vážený pane prezidente, pákistánská křesťanka Aasia Bibi byla na základě místních zákonných ustanovení o rouhačství odsouzena k trestu smrti. Vyzýváme pákistánské činitele, aby její rozsudek smrti změnili. Vyzýváme k neprodlenému propuštění paní Aasie Bibi, pokud nebude obviněna z mezinárodně uznávaného trestného činu a souzena v souladu s postupy a na základě zákonů, které by splňovaly mezinárodní požadavky v oblasti lidských práv. Žádáme úřady, aby bezodkladně přijaly opatření k zajištění jejího bezpečí. Naléhavě žádáme vládu, aby upravila či zrušila zákony, zejména paragraf 295C pákistánského trestního zákona, které ukládají trest smrti pro každého, kdo je uznán vinným z rouhání.
Dopis je velmi zdvořilý. Ať už odešlete své podpisy přímo do Pákistánu, nebo na mou adresu, za český ACAT Vám děkuji.
S pozdravem
Monika Žárská
Dopis pákistánskému prezidentovi si můžete stáhnout zde ve formátu RTF (pro MS Word aj.)
JUDr. Milan Hulík nám poskytl článek z "Příběhů z české justice", který najdete zde.